Abych to ještě trochu rozvedl. Dřív jste rádi kvůli jednomu bodu něco obětovali, klidně tři kilometry tam a tři zpět, hodinovou zacházku, a tak všelijak podobně. Byl to prostě zážitek. Dnes vám to tak nějak nestojí za to. Když víte, že během těch tří kilometrů minete deset jiných...
Dřív jsem si pamatoval klidně tři sta kešek nazpět (v tom smyslu, že si podle jména vzpomeneš, kde byla uložená a o čem byla, když se tě někdo zeptal). Dnes bych neposkládal snad ani posledních třicet. A není to zhoršující se pamětí. ;o) Je to hlavně tím zážitkem a energií, kterou tomu člověk věnuje. A samozřejmě taky jedinečností, ta dnes není možná. Pokud je nějaká keš výjimečná, tak buď nepředstavitelnou pracností nebo nebetyčnou pitomostí.
Ale nechci tady Klíčníkovat. Jen bych řekl, že inflace je neoddiskutovatelná.