Garmin Oregon za volantem (zkušenosti)

   
Garmin Oregon 300: primárně do ruky, ale dá se použít i v automobilu

K navigování posloužila mapa City Navigator Europe NT 2008 a částečně také Topo Czech 2. České „topo“ jsem zakoupil společně s přístrojem, automapu Evropy potom zvlášť.

City Navigator je silniční mapa

Topo Czech obsahuje i turistické informace

V tomto článku bych se chtěl věnovat zejména vhodnosti použití Oregonu 300 pro účely automobilové navigace. Přiznám se, že zatím nemám příliš zkušeností s jednoúčelovými autonavigacemi (např. řady Nüvi či konkurenčního TomTomu), nemohu proto příliš srovnávat. Na druhou stranu ale nejsem těmito zkušenostmi zatížen a mohu tak zhodnotit Oregon podle toho, zda lze podle něho opravdu jet a dojet, a nikoli ve srovnání s jinými autonavigačními přístroji.

Na Garmin Oregon se můžete podívat i na videu: 

Několik slov k technickým problémům

O Oregonu toho bylo již napsáno mnoho, nebudu se tudíž příliš zabývat jeho technickými parametry ani uživatelským rozhraním. Pouze bych chtěl zmínit, že poměrně velká interní paměť přístroje (850 MB) pro použitou automapu Evropy nestačí. City Navigator vyžaduje se svými 1,2 GB paměťovou kartu formátu MicroSD, na níž se také dodává. Oregon je vybaven slotem pro paměťové karty, takže to není problém.

Slot pro kartu je ukryt pod bateriemi

V době uvedení Oregonu na trh nebyla v nabídce příslušenství dostupná sada do automobilu. Oregon naštěstí podědil od modelu Colorado 300 systém upínání na zadní části krytu, tudíž bylo možné použít držák na čelní sklo od Colorada. Horší to však bylo s napájecím kabelem, kdy USB konektor, sloužící k připojení samotného přístroje, s Oregonem není kompatibilní (je zahnutý). Koupil jsem tedy náhradu v podobě USB/CL napájecího kabelu pro kapesní počítače od HP. Po vyřešení uvedeného problému už nic nebránilo tomu, aby nás Oregon navigoval Evropou.

 
Nabíjecí konektor je pod pryžovou krytkou

Jak je to s citlivostí na signál

Po zapnutí a umístění za přední sklo přístroj velice rychle najde signál a není potřeba dlouho čekat na určení výchozí pozice. Pochopitelně že v podzemní garáži budete na signál čekat skutečně dlouho. Po vyhledání signálu nebyl problém přístroj obsluhovat ani na zadních sedadlech automobilu, Garmin kupodivu neztrácí signál, přestože nemá přímý výhled na oblohu. Naproti tomu po zapnutí na zadních sedačkách může přístroji trvat i delší dobu než „se chytí“.

 
Informac o signálu na samostatné obrazovce (zde jde o simulaci)

Se ztrátou signálu byl problém pouze v tunelech. Krátké úseky bez výhledu na oblohu, jako podjezdy či mimoúrovňová křížení, nedělají navigaci problém. Přístroj ovšem téměř okamžitě ztratí signál po vjezdu do trajektu. Chcete-li se navigovat i po moři, musíte s Garminem na otevřenou palubu. I na prosklené vyhlídkové palubě přístroj ztrácel místy signál. Jinak nebyl s Oregonem co do citlivosti a příjmu signálu problém.

Čitelnost a podsvícení displeje

O kontrastu či spíše jasu displeje Oregonu už bylo řečeno a napsáno mnoho. Jakousi daní za luxus dotykového ovládání je poněkud horší čitelnost displeje v určitých světelných podmínkách. V závislosti na úhlu slunečních paprsků či celkové intenzitě světla (např. při zatažené obloze) je displej někdy opravdu hodně špatně čitelný. Nepomůže mu ani maximální hodnota podsvícení a to je bohužel fakt, se kterým je nutné se smířit, protože s tím prostě a jednoduše nelze nic dělat.

Nepodsvětlený displej je čitelný jen v určitých úhlech • v autě je podsvícení potřeba

Naopak výhodou autonavigace je, že lze přístroj připojit prostřednictvím CL kabelu do 12V zásuvky automobilu a využít tak plné podsvícení displeje prakticky po celou cestu. Pouze v noci už je maximální hodnota podsvícení trochu moc. Vyloženě neoslňuje, ale po delší době unavuje oči.

Režimy zobrazení mapy a automatický zoom

Nejdůležitější věcí z hlediska autonavigace je jednoznačně displej. Rozlišení Oregonu je opravdu vysoké, nemá sebemenší problém při zobrazovaní detailu, rychlost překreslování mi přišla pro potřeby autonavigace naprosto dostačující.

Navíc podobně jako u běžné autonavigace funguje automatický zoom, který při komplikovanějších situacích (kruhové objezdy, složitější křížení) automaticky přiblíží a následně potom oddálí mapu. Tato věc je opravdu praktická a velice ji oceňuji. Situace, že bych před každým kruhovým objezdem měl mapu manuálně zoomovat, je totiž nepředstavitelná. Trochu problematičtější potom je, že přístroj občas mapu nepřiblížil. Bylo to v situacích, kdy řidič zatáčel, ale protože trasa procházela po hlavní silnici, nejednalo o změnu směru jízdy. Přesto by v některých takových situacích neškodilo mapu trochu přiblížit.

Obecně má Oregon tři možnosti nastavení zobrazení mapy: „Sever nahoře“, „Trasa nahoře“ a „Režim automobil“. Z kartografického hlediska se sice jeví nejlogičtější použití první varianty, pro potřeby autonavigace je však naprosto nevhodný. Jedete-li například ve směru na jih, šipka znázorňující vaši polohu se potom pohybuje na mapě směrem dolů. Je to geograficky správně, ale zkuste potom zvládnout první křižovatku.

Nastavení pohledu na mapu • sever nahoře • trasa nahoře

„Trasa nahoře“ otáčí mapu vždy tak, aby šipka udávající vaši trasu směřovala nahoru, jakoby ve směru jízdy. Ještě lépe to potom vyjádří zobrazení „Režim automobil“, kdy dojde ke sklopení mapy, dodávající lepší pocit prostorovosti a představu, co je před vámi (nejedná se o 3D).

 
Navigace se severem nahoře • s trasou nahoře • v režimu pro automobil

Tento režim se pro autonavigaci doporučuje a musím souhlasit, že zejména ve městech, nebo při projíždění složitých několikaproudých a mimoúrovňových dálničních nájezdů je nejlepší. Naproti tomu při projíždění rozsáhlejších území bez civilizace, jako tomu bylo například v případě skotské vysočiny nebo vnitrozemí ostrovů, bych doporučil režim „Trasa nahoře“, kdy má člověk lepší představu o tom, co ho čeká během dalších kilometrů.

Režim se sklopenou mapou a několik různých měřítek

Při zapnutém „Režimu automobil“ se totiž potom může stát, že navigace zobrazuje např. pouze vrstevnice a jednu jedinou čáru, což je silnice či cesta, po které právě jedete. Zejména cestujete-li za účelem podívat se po krajině, je vhodné použít režim „Trasa nahoře“ a případně si mapu i oddálit. Uživatel se však nemusí bát, při nejbližší změně směru jízdy nebo před kruhovým objezdem dojde k automatickému zoomu.

Komunikace uživatele s přístrojem

Nemám zde větších výhrad. Uživatel ovládá přístroj prostřednictvím dotykového displeje, což je věc pro automobilovou navigaci nenahraditelná a zásadní. Neměl jsem možnost využít při navigování v autě či na motorce starší modely ovládané tlačítky, či otočným kolečkem, nicméně si to vcelku neumím ani představit. Věřím, že to jde, ale jsem vděčný za dotykový displej.

Opět se můžete podívat na video, jak se Oregon ovládá: