Proč vznikl GPS? Proč jej prezident USA pustil mezi lidi po havárii korejského letadla? K čemu sloužila umělá chyba a proč se dnes nepoužívá?
Oldřich Škranc: autor článku je provozní a marketingový manažer GPSDozor.cz.
Byl to jeden z nejtragičtějších okamžiků studené války. Prvního září 1983 se jihokorejský civilní letoun odchýlil od plánované trasy a ocitl se v sovětském vzdušném prostoru kdesi u ostrova Sachalin. Nikdo přesně neví, proč se letadlo zatoulalo, ale jisté je, že zbloudilý Boeing neunikl pozornosti hlídkující ruské stíhačky. Sovětský pilot jej bez skrupulí vymazal z oblohy. Nikdo z 269 pasažérů nepřežil.
Zásah proti neozbrojenému cíli vyvolal celosvětové rozhořčení. Měl ale také jeden překvapivý důsledek: Ronald Raegan oznámil, že Spojené státy zpřístupní svůj satelitní navigační systém k civilnímu využití, aby se podobným tragédiím navždy zabránilo.
Jak to začalo
Tím americkým navigačním systémem je pochopitelně míněn GPS. Jeho vznik sahá už do sedmdesátých let minulého století, kdy byly na nebe vyslány první z celkových 24 družic.
Ale historie satelitní navigace jako takové se začala psát ještě o dekádu dříve.
Vojáci byli vždy fanoušky moderních technologií, obzvlášť v případě, kdy jim mohou zajistit výhodu před nepřítelem. Američané nejprve spustili systém Transit, sestávající z pěti družic. Protože ale neustále hledali způsob, jak přesně navigovat takové záložitosti, jako byly balistické střely, vývoj se nezastavoval a náklady rostly.
Když potom v osmdesátých letech otevřeli systém civilistům, řešili tím Američané také problém finanční. Na GPS se nedostávaly peníze, proto se licenční poplatky od civilních výrobců hodily.
Civilní sektor
Po zpřístupnění systému se navigační přístroje na bázi GPS využívaly zejména pro leteckou a námořní dopravu. Masovému rozšíření navigačních přístrojů mezi “normální” lidi bránilo hned několik faktorů.
Všechna zařízení měla tedy (na dnešní poměry) omezený rejstřík využití, kdy základní funkcí bylo informace o směru jízdy a vzdálenosti k cíli. To zase bránilo výrobcům v tom, aby výrobou ve velkých sériích snížila cena přístrojů.
Pokud se zaměříme na automobilové navigace, první vlaštovky byly představeny hned v osmdesátých letech a opravdové satelitní GPS navigace se začaly objevovat kolem roku 1990. Byly to jednoduché, neuvěřitelně drahé a nepříliš komfortní přístroje, které nedisponovaly mapovými podklady.
Kdy tedy nastal ten zlom, kdy se z luxusního systému pro zaoceánské parníky a outdoorové průzkumníky stalo něco běžného? Systém GPS až do roku 2000 disponoval záměrnou chybou, která obyčejným smrtelníkům znemožňovala zaměření polohy přesněji než na několik desítek metrů. Teprve poté, co tuto chybu Američané „vypnuli“, stal se GPS opravdu plnohodnotným řešením.
Velkou měrou tomu samozřejmě dopomohly i pokročilejší technologie, které umožnovaly i do malých přístrojů zabudovat mapy, grafiku, výpočty cesty nebo baterie s lepší výdrží. S cenově dostupnými GPS se roztrhnul pytel. Trh se ihned zaměřil na turistické a zejména automobilové navigace ty dodnes tvoří největší podíl civilního využití, následované mobilními telefony.
Dnešní každodenní realita
V současnosti můžete najít GPS přijímač ve sportovních hodinkách nebo jej můžete uložit do malého přístroje, nazvaného tracker, který bude sám hlásit svou polohu. Je tak malý, že jej může na obojku nosit pes. Chytré mobily pak nabízejí téměř nekonečné možnosti – tzv. geolokace najdete v sociálních sítích, fotoaplikacích, sportovních aplikacích, různých seznamkách nebo v asistenech pro případ nouze.
GPS je otevřený systém a možnosti jeho využití se neustále rozšiřují. Jako konkrétní příklad si můžeme vzít automobily. Už dávno naše možnosti nekončí navigací na přístrojové desce.
Podnikatelé a správci vozového parku můžou využít GPS lokátor (GPS modul napojený na mobilní telefonní síť), který bude v reálném čase hlásit umístění vozidla na mapě, rychlost pohybu i spotřebu krádež paliva. Online systém vše zaznamená a jeho majitel už nikdy nemusí ztrácet čas s knihou jízd. Provozovatelé služebních vozů si také pochvalují rychlé odhalení černých jízd.
GPS modul ve voze se ale hodí i běžným řidičům. Třeba jako skvělé zabezpečení, které majitele varuje, že s jeho autem právě někdo odjíždí.Dokonce je možné vůz na dálku znehybnit.
Budoucnost
V situaci, kdy si jdeme zaběhat a hodinky nám řeknou, kolik kilometrů a jak rychle jsme běželi, kdy na telefonu vidíme, kde se nachází manželka, a kdy víme, že náš zaměstnanec jede se služebním vozem na chalupu, se nabízí otázka: Jaká vylepšení přinese budoucnost?
Zdá se, že se máme na co těšit. Už teď se připravují reálné 3D mapy pro automobilové navigace. Představte si, že vaše navigace bude ukazovat cestu podobně jako funkce StreetView v mapách Google. V reálném čase uvidíte, za kterým stromem musíte změnit směr.
A nebo technologie VirtualCable, která patří do oblasti tzv. augmented reality a měla by odstranit ty otravné hlasové asistenty. Přímo na čelní sklo automobilu se bude promítat obraz jakési vodící čáry. Ta se bude řidiči jevit jako reálný objekt, který levituje nad silnicí a ukazuje cestu. Až někde nad obzorem, tedy s dostatečným předstihem uvidíte, kde budete muset odbočit.
Ať už budou nové aplikace jakékoli, budou přesnější a spolehlivější. Američané právě připravují třetí generaci GPS družic, které budou mít silnější signál a budou komunikovat s jinými systémy, jako na příklad evropským Galileem.
Zdá se, že se máme na co těšit.
Zdroje:
