Vybrali jsme sedm bluetoothových GPS přijímačů, přidali k nim pro zajímavost další přístroje a podrobili je velkému srovnávacímu testu. Který si nejlépe poradí v úzké uličce? Který vydrží nejdéle na jedno nabití? Testy citlivosti v interaktivní mapě.
V článku najdete praktické srovnání následujících bluetoothových GPS modulů:
- Evolve Bluetooth GPS
- Haicom HI-406BT
- MSI SF200
- Navibe GB621
- Navibe GB732
- Nokia LD-3W
- Qstarz BT-Q818
Stále mají smysl
Doba miniaturizace nehraje externím GPS přijímačům do karet. Satelitní navigaci nacházíme stále častěji integrovanou v kapesních počítačích, komunikátorech i mobilních telefonech. Několik předností však externím modulům nelze odepřít. A přičteme-li sympatickou cenu, nemusíme se o jejich blízkou budoucnost zase tolik obávat.
GPS přijímač se z elektrotechnického hlediska skládá z několika bloků: antény s předzesilovačem, mikroprocesoru s paměťovou jednotkou a komunikační jednotkou pro předání dat. Anténa přijímá signál ze satelitů a mikroprocesor na základě získaných informací počítá aktuální zeměpisnou polohu. Pak již záleží na šikovnosti výrobce, v jakém přístroji schopnost určení polohy využije. GPS přijímač tak běžně nacházíme v kapesních počítačích, komunikátorech, mobilních telefonech, turistických navigátorech, automobilech, fotoaparátech. Tedy přístrojích, které získaná data přímo využijí pro zobrazení polohy, navigaci v mapě, záznam místa pořízení fotografie a podobně.
Ještě před vlnou miniaturizace a integrace dominovaly trhu samostatné GPS přijímače. Krabička bez displeje, jen s několika diodami a jedním spínačem, nabývá významu teprve ve spojení s dalším zařízením. GPS přijímač tedy „pouze“ přijímá data z družic, počítá polohu a tu předává dalšímu přístroji k využití.
Ještě před lety mohl k přenosu dat sloužit jen a pouze kabel. Myšlenka neuniverzálních konektorů a spousty drátů povalujících se po palubní desce však není příliš lákavá. Ideálním náhradníkem se brzy stala technologie bezdrátového přenosu dat na krátké vzdálenosti – Bluetooth.
Proč externí GPS modul?
Kladete-li si otázku, proč zvolit externí GPS přijímač namísto přístroje s integrovaným přijímačem, nabízí se odpovědi:
- Díky univerzálnímu rozhraní Bluetooth lze GPS přijímač využít se spoustou zařízení. GPS přijímač tak může „přežít“ i několik mobilních telefonů či kapesních počítačů. Můžete jej také komukoli půjčit.
- Externí GPS přijímač má vlastní napájení, v nepřetržitém provozu se výdrž pohybuje okolo deseti hodin.
- Můžete jej umístit do výhodnější polohy. V případě automobilu třeba daleko pod přední sklo. Pokud je toto sklo pokovené, Bluetooth umožní umístění GPS modulu za zadní okno.
- GPS přijímač je maximálně jednoduchý a u jednoduchých, jednoúčelových zařízení klesá poruchovost na minimum.
- Příznivá cena okolo dvou tisíc korun.
- Stále existuje spousta zařízení bez integrovaného GPS přijímače.
Ale i externí GPS přijímače mají své stinné stránky:
- Občas jsou problémy s kompatibilitou. Ne každé zařízení si musí rozumět s každým přijímačem. Přesvědčili jsme se o tom i v našem testu, kdy přijímač Nokia odmítl spolupracovat s komunikátorem MDA Compact.
- Musíte myslet na energii dvou zařízení.
- S tím souvisí nižší uživatelská přívětivost; nejen v návaznosti na předchozí bod.
Vybíráme do testu
Do praktického testu jsme vybrali sedm GPS přijímačů s podporou Bluetooth, které jsou běžně dostupné na českém trhu. Při výběru jsme se snažili o co největší různorodost stran použitého čipsetu.
V dnešní době se můžete nejčastěji setkat s čipem Sirf Star III, jímž jsou vybaveny čtyři ze sedmi testovaných GPS přijímačů. Stále častěji se také objevují čipy MediaTek. Doprovází je většinou chvála z úst stávajících uživatelů, takřka hlásajících „král je mrtev, ať žije král“. I nás zajímalo, jestli čip MediaTek porazí současnou špičku Sirf Star III. Do výběru jsme zahrnuli také čipset Sony v přijímači Navibe GB621. Jde o výrazně staršího a papírově slabšího soupeře, stále se však prodává a my si kladli otázku, jestli se i přes velmi nízkou cenu vyplatí.
GPS přijímače jsme testovali v autě, které snadno uvezlo ještě další zařízení. Vedle sedmi moderních a na trhu dostupných GPS modulů jsme pro zajímavost přidali starý přijímač Navilock BT308 s čipem Sirf Star Iie/LP. Stejným testem jsme prohnali také kapesní počítač Fujitsu-Siemens Loox N520 s integrovaným čipem Sirf Star III a dva turistické navigátory Garmin. Výsledky Garminů jsme už prezentovali v samostatném článku minulý týden.
Testu se zúčastnily i dva turistické Garminy
Obecné postřehy
Takřka veškerou elektroniku v testovaných GPS přijímačích zajišťuje výrobce čipsetu. Výrobcem GPS přijímače se tak může stát takřka kdokoli, což se projevuje třeba tím, že můžete koupit dva identické přijímače s jiným názvem. Konkrétně například Evolve Bluetooth GPS a Qstarz BT-Q815 (neplést s testovaným Qstarz BT-818).
Šest ze sedmi testovaných GPS přijímačů má výměnný akumulátor. Je příjemné, že všechny využívají standardní akumulátor BL-C5, které má také Nokia v některých svých mobilních telefonech. Náhradní neoriginální akumulátor tak lze pořídit za pár stokorun. Výrobci však nejsou jednotní v napájecích konektorech. Počítačově aktivní uživatel zřejmě nejvíce ocení konektor typu mini USB. Přístroje s tímto konektorem lze dobíjet jednoduše z USB portu počítače.
Přijímače se odlišují také přibaleným příslušenstvím. Nejvíce nás potěšili výrobci, kteří přibalili zvlášť napáječ do automobilu i do elektrické sítě. Automobilový napáječ dostanete ke všem přijímačům, někteří výrobci však šetřili a přidali pouze kabel k nabíjení z počítače nebo redukci do elektrické sítě.
Výrobci stále myslí i na externí antény. Pět ze sedmi přijímačů nabízí standardní konektor pro její připojení. Výjimkou jsou přijímače Nokia a Qstarz. Vzhledem k vysoké citlivosti myslím, že nejde o výrazný nedostatek.
Článek pokračuje v další kapitole: statická navigace, průběh testu, výsledek v Google Earth