Stanfordova univerzita má baterii, kterou nabijete za minutu, lze ji ohýbat, je nehořlavá a počet cyklů překonává klasický Li-Ion. V čem je háček?
Jsme svědky obrovského závodu o revoluční baterii. Nikdo neví, jak dlouhý ten závod bude a kde leží cílová čára. Už jste si mohli přečíst, že se účastní největší superhvězdy technologického byznysu, ale závodí také všemožné startupy a prestižní americké univerzity.
Výzkumníci ze Stanford University se pochlubili baterií, která lithium v klasickém Li-Ion článku nahrazuje výrazně levnějším hliníkem. Alu-Ion baterie není nic nového, ale na Stanfordu ji zdokonalili a pomohla k tomu náhoda. K aluminiové anodě přidali katodu z tuhy a výsledkem je baterie, která přežije 7 500 nabíjecích cyklů, aniž by ztrácela výkon. Přitom do té doby známé Alu-Ion baterie začínaly „odcházet“ po pouhých 100 cyklech, dnes používané Li-Ion články vydrží asi 1 000 cyklů.
Další výraznou výhodou je bezpečnost. „Naše nová baterie nevzplane, ani kdybyste do ní vrtali,“ říká Dai Hongjie, profesor chemie na Stanfordu. Elektrolyt je tekutý a baterie je ohebná, což zní jako příslib pro budoucí zařízení. Doslova fantasticky zní také příslib kompletního nabití během jediné minuty.
Teď ty špatné zprávy
Nízká cena, vysoká trvanlivost, bezpečnost, flexibilita, rychlost nabíjení… Takže proč už ze všech velkých médií neslyšíme o bateriové revoluci? Protože i Stanfordská technologie má svůj háček. Jsou dva a bohužel dost zásadní.
Dopodrobna se technologii věnuje časopis Nature
Tuhou vylepšený Alu-Ion v současných prototypech dává asi jen poloviční napětí, než dnešní Li-Ion. Další a ještě větší problém je energetická hustota, tedy množství energie, kterou je možné do baterie uložit. Stanfordské prototypy jsou na 40 wattech na kilogram, zatímco dnešní baterie mají od 100 do 260 W/kg.
Stanfordská baterie má řadu výhod, ale v těch nejdůležitějších vlastnostech zatím zásadně zaostává...
A vzhledem k tomu, že ta bateriová revoluce, kterou všichni vyhlížíme, má přinést především delší výdrž zařízení, je celá Stanfordská snaha velké zklamání. Tamní vědci slibují postupné zlepšování, ale rozdíl je velký a těžko očekávat, že by se od zlomku energetické hustoty dostali k násobku toho, co máme dnes. Stanfordská snaha rozhodně není zbytečná, baterie těchto parametrů jistě najdou své využití, ale ve smartphonech to nebude…
Via PC World
