I když to není úplně nejrozumnější, hodně lidí si chce pořídit jeden navigační přístroj, který budou používat v autě i v lese. Obvykle je auto důležitější, takže hledají informace, jak autonavigaci použít v outdoorových podmínkách. K problému lze ale přistupovat i obráceně, kdy je použití navigačního přístroje při turistice primární, a o auto jde až v druhé řadě. Tomuto způsobu použití se také věnuje tento článek.
Jde to, ale s výhradami
Podle turistického přístroje – hovoříme zde pouze o Garminech, jiné u nás v podstatě neexistují – se dá navigovat i v autě. Navigace do auta i do terénu používají stejné mapy, a když podporují automatickou optimalizaci trasy po silnicích, první podmínka je splněna. Mapa České republiky Topo Czech tuto optimalizaci podporuje, Garmin ji v úplně stejné verzi dodává do autonavigací i do turistických přístrojů. Potom je také důležité, aby routování podporovaly samotné navigátory, což by ale u mapových modelů prodávaných v současné době mělo být pravidlem.
Proti autonavigaci pomocí turistických přístrojů mluví několik věcí. Tou první je absence hlasové navigace. Turistický Garmin nedokáže hlasem oznámit, co řidiče čeká, místo toho jen pípá. Dovolí sice uživatelsky zvolit zvuky pro první a druhé upozornění na blížící se odbočku, to je ale všechno. Osobně v autě tyto zvuky často přeslechnu.
Druhým nedostatkem je velikost displeje. Na malou plochu se musí vejít mapa, k tomu ještě další potřebné informace, a řidič se v tom musí vyznat. Kvůli menší rychlosti procesoru se mi také vyplatilo nastavit orientaci mapy k severu, nenechat jí točit ve směru jízdy. Některým uživatelům by ale tento pohled mohl vadit.
K turistickým navigacím se standardně nedodává příslušenství do auta. Určitě je proto potřeba dokoupit držák, vyplatí se i napájecí adaptér; i když baterie v turistických přístrojích vydrží několikrát delší dobu než akumulátory autonavigací.
Jak to vypadá ve skutečnosti?
Pomocí Garminu GPSmap 60CSx jsem připravil názorné ukázky, jak navigace prostřednictvím turistického přístroje probíhá. Napřed najdete cíl cesty. V závislosti na nastavení začne přístroj rovnou počítat trasu, nebo se vás zeptá, zda chcete navigaci po silnicích nebo za šipkou. Vzhledem k pomalejšímu procesoru je sice výpočet optimální trasy delší než u autonavigací, doba čekání je ale snesitelná.
Na displeji navigace se vykreslí trasa. Osobně mám mapu doplněnou ještě dvěma údaji: vzdáleností k příští odbočce a celkovou vzdáleností do cíle. Měřítko mapy lze měnit.
V závislosti na rychlosti a podmínkách trasy se před křižovatkou jednou nebo dvakrát zobrazí detailní informace o manévru. Garmin při tom pípne a zvukem lze odlišit, zda se jedná o první předběžnou informaci, nebo zda je odbočení už aktuální. V seznamu plánovaných odboček až do cíle lze listovat a nechat postupně zobrazit všechny křižovatky, které řidiče čekají.
Údaje, které se mají zobrazovat v textových polích nad mapou, lze uživatelsky nastavit. Na druhém obrázku je místo vzdálenosti do cíle vidět přibližná doba dojezdu. Tato textová pole mohou být až čtyři (viz třetí obrázek), k tomu lze zobrazit ještě řádek s textovým popisem situace na silnici (čtvrtý a pátý obrázek). Na mapu ale potom už zbývá příliš málo prostoru.
Nastavení routování je podobné jako u navigací do auta. V nabídce najdeme všechny obvyklé možnosti.
Protože turistické Garminy nemají hlasový výstup, na události upozorňují pouze pípáním. Zvuky pro jednotlivé situace uživateli dovolí vybrat ze seznamu, případně deaktivovat.
Jde to?
Navigaci pomocí turistického Garminu občas používám. Je to ale spíš v nouzi, kdy nemám po ruce „normální“ navigaci do auta. Nebo z lenosti, kdy se mi při krátkém přejezdu z jednoho míst na druhé, typicky při geocachingu, nechce autonavigaci zapínat a nastavovat. I když se podle turistického navigačního přístroje v autě dá navigovat, počítejte s tím, že je to hodně na úkor pohodlí.
