U aktuality, že český Garmin s partnerskou firmou Sectron chystají podrobnou mapu Beskyd, se objevil dotaz, jestli by nebylo možné do tohoto projektu zapojit více lidí, nadšenců. Tím by pak přece všechno bylo rychlejší a mapování celé České republiky v tomto detailu by netrvalo až desítky let.
Tohle mě také hned napadlo a s touto vizí jsem jel do Picodasu, kde mi minulý týden celý projekt představili. Není to ale tak jednoduché, jak jsem si to představoval. Mapování totiž nespočívá jen v tom, že lidé s GPS přijímačem chodí po lese, projíždí cesty a na závěr odevzdají záznam trasy.
GPS je potřeba, ale důležitější jsou papíry a barevné tužky
GPS je samozřejmě potřeba, zaznamenává trasu, která se dál zpracovává. Pracovník do přístroje zaznamenává různé body – rozcestníky, objekty a další místa, která se mají objevit v mapě nebo pomohou při její tvorbě. To nejdůležitější ale zůstává v ruce. Je to papírová mapa v měřítku 1 : 10 000, navíc ještě zvětšená. Kontroluje se, ručně se do ní v terénu dopisují změny. Stejně důležitý je také papírový formulář, kam se vyplňují informace o zkoumaném úseku (trase mezi dvěma body), k němu typ komunikace, turistické značení, další atributy a poznámka, pokud je třeba.
V mapě jsou vidět zakreslené změny • na rozcestí zastavit a zkontrolovat mapu
Je třeba, aby všichni pracovníci v terénu postupovali stejným způsobem, používali stejné značení. Navíc je nutné, aby měli „kartografický mozek“, což se nedá jen tak rychle naučit, musí mít také dobrou paměť. A před tím podstoupit důkladné školení. Garminu a Sectronu při mapování pomáhají například orientační běžci, kteří mají mapy v malíčku, umí se podle nich dobře orientovat, vidí a pamatují si.
Objekty se navíc fotí, podle EXIFu se snímky mohou spárovat se záznamem z GPS • v Beskydech je krásně
Mapování je zkrátka velmi odborná činnost, kterou musí provádět specialisté. Zapojení veřejnosti je v mnoha projektech prospěšné, v tomto případě by ale přineslo spíše problémy.
