Koupil jsem si Mio C710+ proto, že jsem jel na delší cestu na jihozápad Evropy. Cesta vedla zhruba následovně: Praha > Mnichov > Ženeva > Grenoble > Carcassone > Andorra > Barcelona > Granada > Gibraltar > Sevilla > Lisbon > Porto > Burgos > San Sebastian > Bordeaux > Dijon > Mulhouse > Norimberk > Plzeň > Praha. Celkem i s různými výlety jsme najeli 7100 km.
V zásadě jsem byl velmi spokojen. Cesta s navigací byla mnohem snazší než mé předchozí cesty po Evropě s mapou na klíně. Zvláště ve velkých městech je navigace k nezaplacení. A ve Francii, kde je značení cest slušně řečeno chaotické, byla cesta konečně bez potíží. Člověk snadno a rychle přijede přímo do centra před hotel sítí jednosměrek a pěších zón. Potěšitelné bylo, když navigace správně navedla na trajekt přes řeku Loiru nebo když dokázala vymotat z bludišť parkovišť nákupních center nebo dálničních odpočívadel. Fantastické bylo pokrytí menších obcí nebo malých vesnic, navigace byla perfektní. Na rozdíl od některých jiných majitelů po výjezdu z tunelu naskočil signál do několika vteřin. Neměl jsem ani potíže s přesností. Klady obecně nemá smysl vypisovat, takže zmíním jen problémy, které po cestě nastaly.
Trasu jsem si raději dělil na menší úseky. Při přepočítávání trasy (stačí zajet natankovat!) totiž přepočet několikatisícikilometrového úseku trvá neúměrně dlouho. Na benzínce je to jedno, ale při chybném manévru na dálnici bych nemusel stihnout včas odbočit. Čeho se Zuzana s Honzou dopouštěli?
1) Zákazy odbočení a jednosměrky. Asi třikrát jsem byl ve městě navigován do jednosměrky. Také třikrát jsem měl odbočit vlevo tam, kde odbočení bylo zakázané a pro hustý provoz ve více pruzích navíc nemožné.
2) Nesmyslné "zkratky". Dvakrát se stalo, že jsem byl navigován nějakou vypečenou "zkratkou", na úplně rovném úseku silnice nás hlas navigoval tak, že kdybychom uposlechli, jeli bychom asi 50 metrů po nějaké boční zemědělské silničce. Jindy jsme zase měli sjet z dálnice, abychom se tam po pár kilometrech vrátili. Jednou nebo dvakrát při průjezdem nějaké vesnice navigace vedla skrz hustou síť klikatých uliček, přestože vesnicí vedla pohodlná široká asfaltka (zřejmě o pár metrů delší...)
3) Dopravní hlášení. Nevím proč, ale hlášení nefungovalo nikde v cizině. Nevím, jestli jsem něco nenastavil špatně, nejsem si toho vědom. Přístroj nebyl nijak upravován ani vylaďován. TMC se objevilo jedině v ČR (a to bylo samozřejmě naprosto mimo realitu).
4) Realita versus mapy. Asi pětkrát nebo šestkrát za celou cestu se stalo, že jsme byli navigováni ke sjezdu z dálnice, která evidentně pokračovala. Někdy to nepřekvapilo, když dálnice zářila novotou, asfalt byl černý a ještě nebyly ani namalovány ani pruhy. Tam, kde ale dálnice byla evidentně stará a leta užívaná, tam to zarazí. Pochopitelně jsem dálnice měl povolené. Dopravní hlášení za objezdem nebylo, neboť žádné zprávy se nenačetly.
5) Zamrzání a ztráta signálu. Třikrát se stalo, že jsem přístroj musel restartovat, protože zamrznul. Naštěstí nikdy za jízdy, vždy při zapínání nebo počítání trasy. Asi dvakrát se stalo, že přístroji trvalo snad deset minut, než chytil signál družic. Ve chvíli, kdy člověk stojí na nebezpečném místě a neví, kterým směrem se vydat, tento výpadek funkčnosti nepotěší. Jednou se to stalo ve městě, podruhé v otevřené krajině.
6) Povolená rychlost. Někde funguje skvěle, někde je to naprosto mimo. Užitečné snad jen tehdy, když nedávám pozor a při přejezdu ze státu do státu pozapomenu na rychlostní limity v dané zemi. Někdy taky ta svítící 50 trochu člověka donutí zpomalit.
7) POI. Dvakrát jsem se nechal navigovat do hotelu, který v místě nebyl. Jednou byl o půl kilometru dál, jedno jsme ho nenašli vůbec. Mnoho z francouzských řetězových hotelů v navigaci není, i když je daný řetězec zastoupen (Etap, Ibis, Campanille) a v jiném měste lze hotel najít spolehlivě. Ve Španělsku jsou skvěle pokryté i málo známé památky (menhiry mezi vesnicemi), v Portugalsku je to s pokrytím POI špatné.
