Mio C520: vstupenka mezi elitu (velký test)

Klíčové vlastnosti

• dobrá cena
• vzhled, malé rozměry a dobrá konstrukce
• citlivý GPS přijímač
• výborný a snadno ovladatelný držák do auta
• velký, detailní a jasný displej
• nový informační pruh
• aktuální a v rámci možností podrobné mapy
• dobré navigační funkce

Hlavní nedostatky

• chybí hardwarová tlačítka
• neumí hledat POI na trase
• nevyladěná práce s RDS-TMC
• špatná hlasová navigace
• v Česku málo použitelné hlídání povolené rychlosti
• navigační aplikaci nelze minimalizovat

Přenosný navigační přístroj Mio C520 považuji za jeden z nejdůležitějších současných navigačních produktů. A snad i nejdůležitějších celého letošního roku. Jistě, je tady světová jednička TomTom se svými novinkami, tradiční Garmin, který uvedl snad ještě více nových modelů, a řada dalších značek. Tak proč právě Mio? Protože je to výrobce, kterého doprovázelo největší překvapení loňského roku.

Nové Mio C520

V roce 2005 navigační produkty Mio v Česku téměř nikdo neznal. Pak ale přišel přenosný navigátor C710 (později ještě verze Plus), který za velmi dobrou cenu nabídl funkce doposud obvyklé u mnohem dražších přístrojů. K tomu se přidaly ještě mapy východoevropských zemí, kterým tradiční dodavatelé Tele Atlas a Navteq nedokázali konkurovat.

  
Loňský model C710+

Novinka Mio C520 má sice nižší číselné označení, je však výslovně postavena jako náhrada bestselleru C710+. Podobně jako se budoucnost hudebního interpreta pozná až podle druhého alba, i tady jsem byl nesmírně zvědavý, jak si Mio poradí s nástupcem. Vylepší ještě předchozí kvalitní model, poveze se jen na jeho úspěchu, anebo se ukáže, že to loni byla jen náhoda a novinka nebude stát za nic?

V úvodní bleskovce s fotografiemi a videem jsem už naznačil, jaký bude výsledek. I když řidičský test, kdy jsem s Miem najel asi tisíc kilometrů po silnicích České republiky a Rakouska, mohl leccos zvrátit, závěr je už jasný. Mio C520 je vynikající přenosný navigátor.

Není Mio jako Mio

Mio C520 existuje ve čtyřech verzích, které se kromě ceny liší i výbavou:

• Mio C520+: základní model, mapy východní Evropy, oficiální cena 9 900 Kč
• Mio C520F+: mapy celé Evropy, oficiální cena 11 350 Kč
• Mio C520FT+: k mapám celé Evropy přidává držák s přijímačem RDS-TMC, oficiální cena 12 400 Kč

Později se začne prodávat ještě Mio C720 vybavené navíc digitálním fotoaparátem. Jeho očekávaná cena je 12 350 Kč. Zajímavější možná bude spíš model C320: nemá sice Bluetooth, nedá se tedy propojit s mobilem, chybí mu prohlížeč obrázků a kalkulačka. Ale uznejte, jsou tohle funkce, kvůli kterým si kupujete navigaci do auta?

Aby to nebylo jednoduché, tak se v obchodech setkáte i s jiným označením. Například C520FEU s mapou celé Evropy, C520SKU s východní Evropou. Rozdíly jsou ale vždy dva: mapy a přítomnost držáku s RDS-TMC. Na označení proto moc nehleďte, ptejte se raději rovnou na tyto vlastnosti. Držák RDS-TMC lze jinak dokoupit i samostatně. Stojí přibližně 1 400 Kč.

Aktuální ceny se mohou lišit, podívejte se na ně do ceníků prodejců.

I čínská krabička může vypadat pěkně

Mio C520 – kvůli mnoha verzím mu budu říkat takhle zjednodušeně – je přenosný navigační přístroj určený pro použití v automobilu. Co to znamená? Že se nehodí pro turistiku, pro hledání keší, zapomeňte na použití na jachtě a na různé další vylomeniny. Už slyším námitky, že tam ten našel s předchozím Miem hromadu keší, že se dá určitým zásahem systém Windows CE odemknout… Jestli chcete, pro mě za mě to klidně zkoušejte. Nic to ale nemění na tom, že Mio C520 stále bude navigace určená do auta.

Proč mělo starší Mio C710+ takový úspěch? Řekl bych, že také kvůli tomu, že výrobce nevzal první levnou čínskou krabičku, která se mu nabídla. Raději zvolil nejspíš dražší, ale také kvalitnější hardware. Mio bylo pevné a v rámci možností i pěkné zařízení se slušnou ergonomií.

Tentokrát výrobce zašel ještě trochu dál a novinka je k nerozeznání od produktů renomovaných výrobců z úvodu článku. Nevím, jestli je design vlastním dílem, nebo výrobce našel tak dobrého externího dodavatele. Každopádně Mio C520 vypadá skvěle.

Na motorku pláštěnku

Nemohu říct, že to je drobek. Velký širokoúhlý displej s úhlopříčkou 4,3 palce se přece musí někam vejít. Tloušťka přístroje je ale ještě menší než u doposud rekordního Garminu Nüvi. Budu přesný: 126 × 81 × 20 mm, a kdybychom si odpustili třícentimetrový výstupek s reproduktorem na zadní straně, byli bychom s tloušťkou na patnácti milimetrech. Hmotnost 190 g je stejně nízká jako u Garminu.

 
Mio v ruce • minimální tloušťka • a to i se započítáním výstupku na zadní straně

Design je atraktivní, ale subjektivně mi zrovna nesedí lesklé okraje kolem displeje. Přístroj mi kvůli tomu připadá zbytečně křehký; podle asociace lesklý = sklo = pozor na to. Je to ale klam, Mio je velmi pevné zařízení, které byste sice neměli pouštět na zem, ale dá se předpokládat, že když spadne na koberec nebo když se v autě uvolní přísavka, nic se mu nestane. V žádném případě ale nejde o odolný přístroj, takže na motocykl mu bude nutné pořídit pláštěnku.

Lesklé se zdá být křehké

Proč zde nejsou tlačítka?

Mrzí mě, že Mio podobně jako většina ostatních výrobců přenosných navigací zapomnělo na ovládací tlačítka. Zůstal jen vypínač. Proč jen jsou hardwarová tlačítka tak nedoceněná? Vždyť hmatová odezva je vždy lepší než sahání prstem na nijak nezvýrazněnou plošku na displeji. Ani nespočítám, kolika překlepů jsem se dočkal při snaze dotknou se při jízdě nataženou metrovou rukou centimetrového kolečka uprostřed displeje. Za normální tlačítka šel bych světa kraj...

Jediné tlačítko na celém Miu

Miu mimochodem chybí i tlačítko pro reset. Nikde jsem neobjevil postup, jak celé zařízení uvést zpět do továrního nastavení.

Na levém rámečku kolem displeje jsou dvě světelné diody oznamující stav přístroje: dobíjení a provoz Bluetooth. Nevím, jestli to je náhoda nebo jestli si Mio uvědomilo, že běžné LED svým silným světlem oslňují řidiče. V každém případě jas těchto kontrolek je nižší než dřív, takže nevadí ani při jízdě v noci. V dalším otvoru je vestavěný mikrofon; to kvůli využití přístroje při telefonování.