Za čtyři a půl tisíce korun se prodává přenosný navigační přístroj, který dokáže v podstatě totéž, co umí mnohem dražší navigace. Přečtěte si test levného navigátoru Aytobe.
Cesta na motorce nebo na skútru
Počítání trasy je přijatelně rychlé, pokud už na displeji vidíte ukazatel průběhu a přečkali jste dobu, než Aytobe z předchozího kroku zareagoval. Napřed se zdá, že ukazatel se téměř nehýbe, po chvilce ale rychle skočí až na konec. Přepočítávání při sjetí z naplánované trasy je potom okamžité.
Napřed se táhne, ale potom skočí na konec
Trasu lze spočítat na míru sedmi dopravním prostředkům: zajímavé je rychlé nebo pomalé auto, v nabídce je i kolo, dodávka, chodec. Není mi úplně jasný rozdíl mezi motorkou a skútrem – tedy dokážu je rozpoznat, ale nevím, čím se mohou lišit trasy naplánované pro tyto dopravní prostředky. Pokud jde o dodávku, Aytobe nebere v úvahu průjezdní výšku, šířku a nosnost silnic. S nákladním autem se bude jen snažit například nepustit řidiče do centra města.
Naplánovaná cesta může být buď nejrychlejší, nebo nejkratší. Lze z ní vynechat placené silnice, dálnice nebo trajekty. Aytobe podporuje RDS-TMC, potřebujete ale přijímač, který je v dokoupitelném příslušenství. Při testu jsem ho neměl k dispozici, nevím proto, jestli mapy České republiky vůbec obsahují lokalizační tabulky.
Nastavení pravidel při počítání trasy
Kvalita naplánovaných tras byla dobrá. Aytobe se mě nesnažil hnát tam, kde bylo zjevné, že jiná cesta bude výhodnější. I když bych třeba ve městech, které znám, zvolil jinou trasu, v tomto ohledu nemohu navigační přístroj kritizovat. Nemůže přece vědět, že v ulici X dopoledne bývá zácpa a že večer je rychlejší zvolit ulici Y.
Může se hodit nastavení, jestli chcete vzdálenost sledovat v kilometrech nebo mílích. To v situaci, kdy vás přestane bavit česká hlasová navigace, přepnete na anglickou a budete chtít používat naše jednotky.
Trochu jako v moravském sklípku
Česká hlasová navigace není tak hrozná, jak by se mohlo zdát z předchozího odstavce. Přesto jsem raději používal navádění v angličtině. Hlavně kvůli tomu, že je výrazně stručnější než české hlasové povely. Rychle a přesně jsem se tak dozvěděl, co je potřeba udělat. V češtině jsou povely rozvláčnější.
Česká hlasová navigace má rezervy také v intonaci. Některé části, ze kterých se povely skládají, k sobě úplně dobře nesedí. Jiné věty vyznívají až trochu komicky – například velmi radostné zvolání, že se blížíte do cíle. Tady mě Aytobe vždycky pobavil.
Nelíbí se mi také, že ženský hlas má jednoznačný moravský přízvuk. I když žiju v Brně, jsem na to tedy trochu zvyklý a sám asi nemluvím zcela správnou češtinou, hlasová navigace by podle mého názoru měla znít jako z veřejnoprávního rádia. A bez přebreptů. Polemizoval bych třeba také s jazykovou logikou povelu „Otočte se, jak to bude možné“ a musím zmínit nedokončený povel „Pokračujte touto silnicí na…“, se kterou jsem se pravidelně setkával na dálnici. Pochválím skloňování číslovek, zkritizuji nemožnost nechat zopakovat poslední hlasový povel.
Celkově se podle české hlasové navigace v Aytobe určitě dá jezdit, není to jen zkrátka žádná sláva. Poslechněte si ukázky některých povelů (rozbalte archiv ZIP a přehrajte soubory WAV).
Aytobe: velmi příjemné překvapení
Byl jsem zvědavý, co mohu čekat od tak levného navigačního přístroje. Jelikož jsem se raději připravil na všechny možnosti, byl jsem nakonec příjemně překvapen. Aytobe je dobrá přenosná navigace, podle které se dá úspěšně jezdit. V článku jsem moc nepsal o pocitech řidiče při jízdě. Takové stavy se ale špatně popisují, je to hodně subjektivní: s navigací Aytobe jsem se dobře sžil, rozuměl jsem povelům přístroje, věděl jsem, kudy jet a kudy ne. A o to přece jde.
Při navigaci • dvakrát 3D pohled • půdorysné zobrazení mapy • navigace v nočním režimu
Našel bych některé chybějící funkce, které by se mi určitě hodily: možnost zadávání cíle v zeměpisných souřadnicích, import a export oblíbených položek, ocenil bych leckde i trochu jiné ovládání. Ale uvědomuji si, že po navigaci chci často věci, které běžného řidiče možná nikdy ani nenapadnou. Hlavní výtka z mé strany proto padá na velmi zpomalené reakce. Než Aytobe provede některé operace, kvůli nimž jsem stisknul tlačítko na displeji, je prodleva často až nesnesitelná.
Tohle si však přístroj za čtyři a půl tisíce korun může dovolit. Kdo potřebuje víc, má na výběr řadu jiných přenosných navigací, musí ale počítat s tím, že si za ně bude muset připlatit. Levné Aytobe přitom bude většině řidičů stačit.
Standardní příslušenství
- navigační přístroj
- USB kabel
- AC nabíječka
- CL nabíječka
- ovládací pero
- držák s přísavkou
- dálkové ovládání
- dokumentace
- CD se zálohou map
Aytobe k testu zapůjčil AT Computers, www.atcomp.cz
V poslední kapitole najdete kompletní fotogalerii se všemi obrázky, které jsem při přípravě testu pořídil