Polemika: proč končí navigační přístroje v šuplíku?

Navigace do auta jsem už několikrát zahlédnul hluboko v šuplíku, místo aby měly své místo na palubní desce automobilu. Kde se stala chyba? Proč se běžní uživatelé od navigací odvrací?
Polemika: proč končí navigační přístroje v šuplíku?
Automobilové navigace se staly fenoménem poslední doby. Po domácím kinu, mobilních telefonech a digitálních fotoaparátech šlo o další tuctový dárek minulých Vánoc. Každý tatínek chtěl být navigován a když už navigaci nedostal, koupil si ji. Často však s menším než potřebným rozmyslem, jako housku na krámu. Inu, proč ne.

Navigátory však vídám u svých známých stále častěji spíše pohozené v šuplíku a nikoli na palubní desce automobilu, kam patří. Kde se stala chyba? Nebo chyb najdeme daleko víc? Určitě ano, zkusme si je zrekapitulovat a bude-li to možné, najděme východisko. Třeba nešťastné navigátory z šuplíku ještě dostaneme.

Navigaci není třeba

Ta nejjednodušší příčina se přímo nabízí. Navigaci si koupili, nebo jí byli obdarování i řidiči, kteří najezdí pár tisíc kilometrů do roka. A co víc, po silnicích, které důvěrně znají. Pak se navigace stává jen zbytečnou starostí odvádějící pozornost. V tomto případě lze poradit jediné, před koupí dobře zvážit, zda navigaci vy nebo obdarovaný vůbec potřebuje.

Řidič se nenaučí s navigací pracovat

Řidiči si často kupují navigaci i s vědomím, že ji využijí jen jednou do roka na rodinnou dovolenou. Z toho důvodu se s přístrojem nenaučí dokonale zacházet. Muž bývá povětšinou ješitný tvor, který ze zásady nečte manuály a návody k použití. Jenže navigace není DVD přehrávač, který udělá přesně to co chcete a k tomu jediným možným způsobem. S navigací se člověk musí sžít, zjistit její nedokonalosti, občasné manýry a umět je napravit.

Řidič pak například neobjeví možnost vyhledání alternativní trasy, trasy s průjezdními body či neobjeví přednosti databáze bodů zájmu. Rozčílí se, že mu navigace v noci pálí do očí, aniž by objevil volbu nočního režimu. Řidiči zkrátka nejsou ochotni naučit se navigaci dokonale ovládat a postupně objevovat všechny možnosti a schopnosti.

Nejkratší není nejlepší

Příklad z praxe: mezi velmi časté chyby patří volba nejkratší trasy při vyhledávání. Nejkratší však není nejrychlejší a už vůbec nemusí být trasou ekonomickou. Navigační aplikace při volbě nejkratší trasy jdou do extrémů a klidně vás poženou po polní cestě, sjízdné sotva na kole, nebo obytnou čtvrtí. Řidič pak jen kroutí hlavou co to navigace vymyslela.

Řidiči nejsou také ochotni podrobněji plánovat trasu. Zvolí start, cíl a vyrazí. Zkušený uživatel přitom ví, že je vhodné trasu po navigátoru zkontrolovat. Osobně třeba trasu upravím průjezdními body tak, abych za cenu několika málo kilometrů navíc raději absolvoval cestu po silnici vyšší třídy. Při delších, několika setkilometrových trasách doporučuji trasu kontrolovat a korigovat s běžným autoatlasem. Vektorové navigační aplikace například neprozradí, že se tato konkrétní silnice vine mezi kopci, kde se výrazně snižuje rychlostní průměr.

Zde bychom mohli část viny svalit i na navigační aplikace. Ideální by bylo, kdyby přístroje hned při vyhledání, anebo následně na vyžádání vyhledaly alternativy. Zobrazily by jejich výsledný čas, délku a přehled.

Chyby a nedostatky mapových podkladů

Dostáváme se k nejzávažnějšímu problému. Typický uživatel automobilové navigace z počátku považuje navigaci za neomylnou, dokonalou. Věří, že naplánovaná trasa je ta nejlepší a nejvýhodnější. I když se vyhne problému s nejkratší trasou, brzy narazí na tvrdou realitu.

Navigační aplikace mají omezené množství informací o konkrétních úsecích cest. Ví, do které třídy daná silnice patří a jak je dlouhá. Aplikace obvykle časově penalizují silnice nižších tříd a zvýhodňují silnice tříd vyšších. Jenže silnice se liší i ve svých úsecích. Tady můžete vrčet po rovinkách devadesátkou, ale za za vsí se cesta zúží, vede do kopců se spoustou zatáček, převýšení a hlavně výmolů a děr. Tím samozřejmě klesá komfort cesty a rychlostní průměr. Navigace však tuto skutečnost nebere v potaz a ani nemůže brát. Mapové podklady tyto informace neuvádí, a vzhledem k intervalu obnovování s dostatečnou důvěryhodností ani uvádět nemohou.

I mně se stávalo a dodnes občas stává, že mne navigace žene místy, kterým bych se raději vyhnul. Cesta, která se z počátku jeví jako vítaná zkratka, může cestu znenadání protáhnout. Proto chápu rozhořčení řidičů, kteří se pak vrací k papírovému itineráři průjezdních měst a řídí se jen dopravním značením, na které všichni klejí.

Spása od TomTomu?

Nejvýraznější problém navigací, mapové podklady s chybnými nebo nekvalitními informacemi by mohla vyřešit novinka od TomTomu – MapShare. Umožňuje majitelům nejnovějších přístrojů upravovat chyby v mapách a pomocí internetu je sdílet s ostatními uživateli. Aby se tato služba se zajímavým potenciálem ujala, potřebuje dostatečné množství uživatelů ochotných chyby v mapách opravovat. Zda se služba osvědčí budeme moci říct až za několik měsíců.

MapShare by se mohl naučit ještě jednu funkci, která by v důsledku zkvalitnila vyhledávání optimální trasy. Opomenu na chvíli teorie o ohrožení soukromí, možnosti zneužití a podobně. Aplikace by neustále ukládala informaci o tom, v kolik hodin a za jakou dobu řidič absolvoval určitý úsek trasy. Z mnoha vzorků od řidičů by se získal určitý rychlostní průměr, který by pak vedl k přesnějšímu výpočtu doby trasy a případné volbě alternativy. Tento systém by zároveň mohl automaticky upozorňovat na dlouhodobější omezení na určitých úsecích na základě výraznějšího snížení doby průjezdu daného úseku.

Řidič by například přijížděl do velkého města v určitou denní dobu. Navigace by však věděla, že právě v tomto úseku bývají často odpoledne výrazné zácpy a mohla by navrhnout rychlejší trasu. Nebo pokud se začne opravovat frekventovaná silnice a vzniknou kolony v důsledku semaforů a kyvadlové dopravy. Jde o myšlenku vhodnou k diskusi. Zároveň uznávám, že by šlo o systém náročný na paměť i správu.

Škoda nevyužitých navigací

V případě šuplíkových navigací bych hledal chybu na straně přístroje spíše až na posledním místě. S automobilovou navigací se zkrátka musí řidič naučit cestovat. Vyhledávat efektivní trasy, ignorovat nelogické chyby nebo zbytečné hlasové příkazy. Přístroji je potřeba porozumět.

Témata článku: Ostatní, Přístroj, Pole