To už ale není moc o co stát. Jde pak spíš o sportovní výkon než o zážitek. Brzy ráno se vyjede do lokality, kde je hodně keší, s přesným harmonogramem na papíru, v PDA a ještě v autonavigaci. A pak se jede, ve městě třeba dvacet minut na jednu keš, drive-in vedle drive-inu. Místo oběda jen housku do ruky, protože jde o počet. A večer padnout do postele... Párkrát za rok je to zajímavé, ale opravdu jen kvůli rekordu, nic víc v tom není. A navíc jsou i u nás větší rekordmani.
U celodenního výletu, který je věnovaný keším, je u mně příjemná tak desítka. Ale na druhou stranu teď o víkendu jsme vyjeli, našli dvaadvacet pokladů a přitom v klidu, s obědem i procházkami.