Velký srovnávací test: sedm GPS modulů s Bluetooth

Pokud nepoužíváte Google Earth, můžete si výsledky testu prohlédnout přímo na webu, v programu Google Maps. Klepněte na následující obrázek, mapa se otevře v novém okně. Upozorňujeme ale, že budete stahovat přibližně megabajtový soubor a že prohlížení mapy je velmi náročné na výkon počítače. Pokud můžete, použijte raději prohlížeč Firefox.

Upozorňujeme, že kompletní mapa je velmi náročná na výkon počítače

Mapou Google Maps je možné posouvat, měnit její měřítko. Z roletky v pravém horním rohu můžete vybrat typ mapy a změnit silniční zobrazení na ortofotomapu. Klepnutím na jednotlivé názvy modulů lze vypínat a zapínat zobrazení stop. Standardně jsou viditelné pouze stopy bluetoothových GPS modulů, pro porovnání můžete zapnout ještě stopy tří dalších GPS, které jsme během testu vyzkoušeli.

Jestli předchozí kompletní zaznamenanou trasu nemůžete otevřít, vyzkoušejte ještě menší mapu, kde je vidět pouze hlavní část trasy. Má přibližně poloviční velikost.

Pokud nelze otevřít kompletní trasu, vyzkoušejte tuto zmenšenou verzi

Hodnocení GPS modulů

Po projetí trasy a zobrazení v mapě jsme provedli vyhodnocení. V trase jsme zvolili čtrnáct míst: ulice, křižovatky, stání, tunel a podobně. Postupně jsme zkoumali, jak si který přijímač v daném místě vedl; který projel trasu nejpřesněji, který naopak nejvíc ustřelil. Z tohoto místa si pak přijímače odnášely hodnocení od jedné do pěti, jako ve škole. Spočtený průměr určil celkové pořadí.

Pozor, námi naměřené trasy nelze brát doslova. Test GPS je svým způsobem neopakovatelný. Pokud se stejným přijímačem projedete trasu dnes, výsledky mohou být zcela odlišné. V systému GPS totiž vystupuje nespočet neustále proměnných faktorů ovlivňujících výslednou přesnost: pohyb družic, změna charakteristiky atmosféry, odlišný automobil a podobně. Proto je důležité provádět test všech přijímačů najednou. Museli jsme také přivřít oči nad možností, že by se jednotlivé přijímače, které ležely na palubní desce vedle sebe, vzájemně ovlivňovaly.

Při našem testu jsme využili tři notebooky, čtyři komunikátory na platformě Windows Mobile a jeden chytrý telefon Windows Mobile Smartphone. Rozdílné platformy se na výsledku neprojeví, protože jsme zachytávali přímo surová NMEA data z GPS přijímače.

A kdo tedy vyhrál s ohledem na přesnost záznamu trasy? Podívejte se na následující tabulku, kde je vidět i průměrná známka.

Za povšimnutí stojí druhé místo starého GPS modulu s čipsetem Sirf Star IIe/LP. Je to konkrétní důkaz, že v autě není citlivý přijímač Sirf Star III tak nezbytný. Prokazují to i praktické zkušenosti s autonavigacemi se starším GPS čipem, které nemají výpadky a navigují stejně spolehlivě jako současné špičky. Dejte ale pozor na některé výrobce automobilů, kteří pokovují skla. Sklo s touto úpravou velmi stíní satelitní signál a v tomto případě se citlivý čipset velmi vyplatí.

V mapkách se podívejte také na trasu, kterou zakreslil kapesní počítač Fujitsu Siemens Loox n520. Různé odchylky od skutečné trasy, některé navíc velmi výrazné ukazují, že vestavěné GPS jsou mnohem méně přesné než externí moduly. Vezměte ale ještě v úvahu, že Loox byl umístěn v levém spodním rohu čelního okna, vedle sloupku auta. K nižší citlivosti se tak ještě přidal horší výhled. Extrémně se to projevilo těsně před cílem v úzké ulici s vysokými domy po pravé straně. Loox sice neztratil signál, byl však téměř slepý. 

Rychlost startu a celková výdrž

Důležitým parametrem GPS přijímače je reálná výdrž akumulátoru. Přestože všechny moduly disponují stejným akumulátorem s jen mírně odlišnou kapacitou, dosaženými výsledky se výrazně lišily. Výdrž se pohybovala v rozmezí osmi až dvaadvaceti hodin! Při testu jsme GPS přijímač umístili na okraj okna se 180stupňovým výhledem na oblohu. Pro eliminaci šetřících režimů jsme přijímač spárovali s kapesním počítačem a po celou dobu testu výdrže běžela navigační aplikace. Drobné komplikace přinesl přijímač Evolve, který výrobce chytře vybavil solárním článkem pro dobíjení. Zde jsme celkem 18 hodin provozovali přijímač na přímém slunečním světle. Poté jsme solární článek přelepili a změřili zbývající výdrž.

Další test měl odhalit rychlost určení polohy přijímače po zapnutí. GPS přijímač však rozlišuje celkem čtyři typy startů. Horký start, teplý start, studený start a start z továrního nastavení. Jednotlivé starty se liší rychlostí zjištění polohy, a ta závisí na době, po kterou nebyl přijímač v provozu. Satelity obíhající Zemi vysílají speciální informace o různých korekcích a své poloze ve vesmíru (almanach, dráhové efemeridy, aktuální čas). Tyto informace ale mají omezenou platnost. Almanach představuje jen velmi nepřesnou databázi a má platnost několik měsíců až rok. Dráhové efemeridy jsou však mnohem přesnější a jejich platnost se pohybuje od čtyř do šesti hodin.

Pokud pouze projedete tunelem, všechny informace zůstávají platné a přijímač může okamžitě pokračovat v navigaci. Je-li však navigátor několik dnů v nečinnosti, dráhové efemeridy se znehodnotí a je třeba je získat z družic. Satelity tyto informace vysílají rychlostí 50 b/s a vyslání kompletní informace zabere 45 sekund. Pak záleží také na tom, ve které chvíli aktuálně zasílané informace GPS přijímač zapnete.

Pro příjem těchto informací navíc přijímač potřebuje určitou výkonovou úroveň signálu. To je důvodem, proč se přijímače „nechytí“ například uprostřed místnosti. Pokud jej však vezmete na místo s dobrým výhledem a přijímač získá potřebné informace, může pak zobrazit polohu i dále od okna.

Měření doby startu je tedy pouze orientační a v konkrétních chvílích se může výrazně měnit. Při měření doby startu nám velmi pomohla aplikace SirfTech pocházející od výrobce čipsetu Srif Star. Umožňuje vyvolat okamžitě horký, teplý, studený nebo tovární start. Bez něj bychom museli vypínače vždy na několik dnů vypnout. Již však možná tušíte problém: aplikace funguje pouze s čipsetem Sirf Star III. Ostatní přijímače byly vůči vynucenému restartu i přes korektně sestavenou komunikaci imunní. U přijímačů MediaTek jsme studený start nahrazovali fyzickým „továrním resetem“ – vytažením akumulátoru na delší dobu. Z několika desítek měření jsme ale ověřili, že se tovární a studený reset v časové prodlevě neliší.

Test rychlosti startu jsme opakovali dvakrát, za různých podmínek. Nejprve v místě s perfektním a ničím nerušeným výhledem na oblohu. Při tomto testu dosahovaly všechny přijímače takřka totožných hodnot splňujících parametry výrobce. Druhý test probíhal opět na okně, kdy měly přijímače k dispozici jen „půl oblohy“. Horší podmínky se projevily na rychlosti startu a nastal další problém. Většina měření u všech přijímačů skončila s časem od minuty do minuty a dvaceti sekund. Asi u každého pátého měření se ale tato doba protáhla na přes dvě minuty. Takovou hodnotu jsme naměřili zcela náhodně bez zjevné závislosti na konkrétním kusu a jde s největší pravděpodobností o důsledek zapnutí přijímače uprostřed vysílané sekvence korekčních informací.